• 1

Fotograf a filmař Karel Vlček

PhDr. Karel Vlček.

Narodil se v roce 1945. Vyučil se nástrojařem a později fotografem. Od roku 1969 se živil jako fotograf na volné noze. Pracoval přes uměleckou komisi Rapidu. Pak nastoupil do Archeologického ústavu Československé akademie věd jako fotograf. V roce 1977 nastoupil do ČTK jako fotolaborant a v roce 1978 jako redaktor – fotoreportér. Začínal s resortem zemědělství, kerý ho velmi bavil. potom byl přijat do oddělení Feature Services, kde jako jediný fotoreportér dělal ucelené reportáže, které se bezplatně vyměňovaly s dvaceti světovými agenturami jako AP, UPI, Reuter, DPA, AFP a další. Vystudoval Fakultu žurnalistiky UK v Praze, kde v roce 1984 získal doktorát. V tomto roce byl přijat do Svazu výtvarných umělců a mohl vydělávat přes výtvarnou komisi a konečně nakupovat za českou měnu fotomateriál a fotoaparáty světových značek. Horolezecké fotografie publikoval od roku 1969 v horolezeckých časopisech i jiných tematických publikacích. V roce 1983 byl pozvaný do poroty filmového festivalu v Trentu. Byl to jeho první výjezd na západ. Od té doby se na festivalech zúčastňoval s filmy a zároveň tam měl autorské výstavy horolezeckých fotek. Například v italském Trentu, Antibes a Annecy ve Francii, nebo v rakouském Grazu. Horolezecké fotografie publikoval v horolezeckých časopisech po celém světě.

S horolezectvím začal v roce 1967 po návratu z vojenské služby, kdy skončil se silniční cyklistikou. Přijala ho parta Stanislava "Cikána" Lukavského a Petra Schnabla. Specializoval se na pískovcové lezení. Většinou používal širokoúhlé objektivy, které mu umožnily viset vedle lezců a přímo je komandovat.

Po sametové revoluci v roce 1990 skončil s fotografii a rozhodl se dělat něco nového. Na jaře 1990 dal výpověď v ČTK. Aby využil bohatý archiv diapozitivů 6x9 a 9x12 z Prahy, začal ve vlastním Nakladatelství Forma vydávat pohlednice Prahy. Pohlednice převzal bratr Miroslav a Karel Vlček založil DTP Studio Forma. To sídlilo v šestipatrovém domě poblíž Technického muzea na Letné, který spolu s bratrem zakoupili v roce 1992. Studio pracovalo v nepřetržitém provozu včetně sobot a nedělí. Vybaveno bylo třemi osvitkami, bubnovým skenerem do formátu A2 firmy Linotype – Hell ChromaGraph S 3400 (cena 3 500 000 Kč), plochý skener A3 Topaz (cena 1 200 000 Kč), a digitální tiskový stroj Xeikon 32D (cena 11 200 000 Kč). ). Zároveň zde měl Fotografický atelier se Sinarem P s digitální kazetou Sinarback (kazeta 650 000 Kč). Za pět let stabilizoval studio tak, že mohl být až tři měsíce na kole mimo Českou republiku.

V roce 1995 začal jezdit dálkové cesty na kole jako těžkotonážní cykloturista. Hlavní zásady všech cest byly následující. Spoléhat pouze na vlastní síly, spát zásadně v přírodě, nepoužívat kempy a hotel použít pouze ve velkých městech. Nakonec za celou dobu ježdění hotel použil pouze v Moskvě a Pekingu a kemp nikdy. Absolvoval více jak patnáct zahraničních dlouhých cest. Nejdelší v roce 1999 z Prahy přes Polsko, Bělorusko, Rusko a Kazachstán pouští Gobi do Pekingu. Za necelé tři měsíce najel přes 12 000 kilometrů. Poslední roky jezdí převážně v Evropě, nejlepší na cykloturistiku je podle něj Německo a Francie.

Překlad z Magazine Montagnes 1988

Jsou snímky, které dovedou překračovat hranice. Důkazem, pokud je nutné nějaký předložit, je souhrn aktivních kultur současnosti, která spojuje lidstvo. Když jsem objevil fotografie Karla Vlčka, ihned jsem si vybavil jiné fotografie, které pro nás mohou být určitým doporučením: Ansel Adams, David Muench nebo Eliot Porter. Tento Čechoslovák je zamilovaný do fotografie, horolezectví a velkých formátů. Souvislost je jasná, ale lano je napjaté. Víme tak málo o těchto umělcích, kteří žijí ve světě, který je nám přitom geograficky tak blízký. Už to, že nám jsou dnes tyto snímky představeny, je štěstí. Štěstí objevu, co se odehrává na druhé straně. Štěstí dohadovat se, že i tam se smějí, pláčí, dělají to i ono a umějí se dívat na přírodu. A také Štěstí jako lekce lidskosti. Díváme li se na hory pohledem čistě francouzským, mohli bychom uzapomenout, že existují muži, kteří dělají tak nádherné věci s přístrojem za pár šupů. Karel Vlček je pravděpodobně právě tak duchovním synem velkých amerických naturalistů – jako Vilém Heckel, další československý fotograf, kterého jsme objevili loni na festivalu v Antibes. Zkrátka všichni obyvatelé tohoto světa na něj mohou mít podstatný pohled.

Naposledy změněno středa, 05 září 2018 12:20