O tom, že sociální sítě jsou velkou částí našich životů, není vůbec žádných pochyb. Není pravděpodobně nikoho, kdo by na některé z nich neměl účet. To platí i o dětech, ačkoliv ty by podle podmínek oněch společností účet mít neměly, neboť valná většina z má omezení, a je možné ji používat až od 13 let. Bohužel to však nikdo nekontroluje, což znamená, že je může používat kdokoliv, a děti toho rozhodně využívají.
Je však otázkou, co nás na nich tak láká. Zdá se totiž, že je využíváme mnohem častěji, než jiné možnosti internetu. Musí tedy existovat důvod, co nás na nich tak přitahuje. A jak uvidíme, rozhodně to není náhodou.
V první řadě si musíme uvědomit, že i majitelům sociálních sítí jde především o zisk. Proto se také snaží z všech sil, aby byly co nejnavštěvovanější. K tomu využívají mimo jiné také nejmodernějších poznatků jak z marketingu, tak především z psychologie. Snaží se tak udržet co nejvíce naši pozornost.
Jednou z věcí, které nás v tomto ohledu řídí, je dopamin. Jedná se o hormon štěstí a spokojenosti, který se vyplavuje, když se nám něco povede. Právě s ním pak sociální sítě pracují. Tento hormon se totiž vyplaví, například když například napíšeme příspěvek či komentář. A čím častěji to děláme, tím více se jej vyplavuje. Jeho účinnost se však časem snižuje, a tak musíme interagovat více, abychom dostali voji „dávku“.
Dále je tu také strach z toho, že něco zmeškáme. Bojíme se, že o něco důležitého přijdeme, a tak se často díváme, abychom viděli, zda někdo něco nenapsal či nám neodpověděl na komentář. To je sice pochopitelné, avšak rozhodně nejde o něco, co bychom měli dělat. Udržuje nás to totiž v podstatě v neustálém stresu. A to rozhodně není dobré pro naše zdraví. Proto bychom měli dávat pozor, a v tomto ohledu to nepřehánět. Rozhodně to pro nás bude přínosné, i když to nebude jednoduché.