Když máte dům, tak předpokládám, že také máte asi zahradu. Já osobně bych se bez zahrady vůbec neobešla. Jsem vážně ráda, že bydlím s partnerem, protože partner bydlí v domě po svých rodičích, kde má také menší statek a také opravdu velikou zahradu. Já jsem celý život s rodiči a se sourozenci vyrůstala opravdu v malém bytě. Ona to byla také dokonce garsonka. Řeknu vám, že tohle mě tedy vůbec nebavilo, ale když bych se měla bavit o soukromí v malém bytě či garsonce, tak o tomhle nemůže být ani řeč. Kdežto partner měl opravdu veliký dům, kde bylo snad pět velikých místností, a dokonce dvě koupelny a jedna veliká kuchyně.
Tohle byl vždycky můj sen. A když mi potom partner řekl anebo se mě spíše zeptal, jestli bych nechtěla bydlet s ním, tak jsem samozřejmě souhlasila. Mnoho lidí se mi smálo, že s partnerem prý bydlím jenom kvůli tomu, že je bohatý a že má veliký dům se zahradou. Tohle nebyla vůbec pravda. Já jsem první dva roky vůbec nevěděla, ani jsem netušila, že partner jednoho dne bude bydlet v domě, který je veliký a je se zahradou, že tam bude bydlet po svých rodičích, že jeho rodiče mu tohle všechno přenechají. Jeho rodiče šli bydlet do malé garsonky, že prý tohle jim stačí a že už na veliké stavení a na zahradu nemají čas, že prý na to nemají ani energii.
Prý je nebaví sekat tráva na zahradě. Zahradu měli opravdu krásně velikou a já jsem si řekla, že můj sen byl vždycky chovat slepice anebo husy na veliké zahradě. Tohle by jednoznačně šlo. Proto jsem se zeptala partnera, jestli bych si třeba nemohla pořídit deset slepiček a třeba pět kachen. A partner řekl, že je mu to úplně jedno, hlavně když se o to budu starat, když budu spokojená. Samozřejmě, že budu spokojená. Vždycky jsem tohle chtěla měla mít a také mi partner řekl, že když budeme mít už takovýto statek, že si klidně můžeme pořídit vysněného německého ovčáka. Super! Když je zahrada, může se téměř všechno.